O bdělé přítomnosti (1)

Již před 500-ty lety před našim letopočtem řekl Heraclitus z Efesu známý výrok Panta Rhei, v překladu všechno teče, vše je v pohybu, všechno plyne, věčná změna.

Ano, celý život je v pohybu, proudí, vibruje, mění se, od nepatrné energie mikrokosmu buněk v našich tělech až po makrokosmos energie vesmírných těles. A člověk svým vnímáním je buď pozorovatelem tohoto pohybu, nebo je tento pohyb pro nás relativní, v případě, že se stáváme součástí tohoto pohybu. Einsteinova teorie relativity má dalekosáhlejší dosah než ve škole, v hodinách fyziky.

Naše 21. století je obdobím velkých a rychlých změn na všech úrovních a my jako lidstvo začínáme stále silněji toužit po klidu, po bytí s lehkostí, bez tlaků a spěchu, po bytí ve svém středu. Jak toho klidu dosáhnout, když vše, co nás obklopuje, je v neustálém shonu až chaosu ? Nelze nic přehlížet, ta realita kolem nás je taková jaká je, nelze jí stavět překážky, nelze z ní odejít, a když, tak jen na chvíli, ale po návratu z naši dovolené je to uspěchané tady znova. Nelze to odmítat, jediný způsob jak se posunout víc ke svému středu je, všechno to vnější, respektovat. Vstoupit do proudu.

Rychlé nastavení našich současných životů je navíc již zakódováno hluboko v našich myšlenkových konstrukcích. Ještě musím stihnout toto, a pak tamto a vyhovět jemu i tamtomu. Jenže fígl je v tom, že nemusím, že jsem svobodná bytost a to, co dělám, záleží jen na mém osobním řebříčku priorit. V období, kdy si začneme uvědomovat nesmyslnost spěchu a povrchnost zrychleného a upachtěného života si náš řebříček hodnot začínáme přerovnávat a na první místo stavět jiné hodnoty než před lety. Cítíme silnou potřebu klidu, nejvyšší prioritu má pokoji v duši a všechno ostatní se pak posouvá na nižší příčky osobních hodnot..

Pouze bdělé vnímání sebe sama je jediný účinný způsob, jak vytouženého klidu dosáhnout. Vnímání energií svého těla, vnímání pocitů ve svém těle, napojení se na svou vnitřní podstatu je cesta k cíli. Je to proces učení se nové dovednosti, dovednosti vnímat tuto přirozenou energii proudící našim tělem. Nemám na mysli myšlenky, ne společenské normy, ne morální zásady, ne to vnější, co nám kdy kdo vštěpil do hlavy. Je potřebné naučit se rozlišovat myšlenky od emocí, je důležité naučit se rozlišovat to přirozené uvnitř nás, od uměle naučeného zvenku. Je důležité naučit se nepěstovat zmatek sám v sobě. Když ovládneme tuto dovednost, polovina vítězství je již naše. Při každém přítomném procesu rozhodování mne osobně pomáhá otázka: „Máš se dostatečně ráda? Ne napůl, ale tak, abys sama sebe plně živila láskou? Co právě teď cítí Tvoje tělo? Je v klidu nebo v napětí ?“  Je nutné, vstoupit do svého nitra a stát se součástí mikrokosmu vlastního těla, které má ty nejpravdivější odpovědi. Ano, zde je to místo, kde vstupuji do proudu. Až po tomto mém vnitřním dialogu se svými vlastními pocity v těle, učiním vědomé rozhodnutí o tom, co řeknu, nebo co udělám. Moje srdce se tak po dlouhém výcviku bdělé přítomnosti naučilo pěkně spolupracovat s moji hlavou.

A na závěr je tady příklad, který často uváděl OSHO o muži, který se ráno probudí a nemůže najít pantofle. Přestože ho to rozčílí, nezastaví se, aby svůj hněv prožil, vběhne do koupelny a začne se holit. Samozřejmě se při holení pořeže, což ho rozzuří ještě víc. Opět v sobě hněv potlačí a pokračuje v ranním shonu. Při snídani si vylije do klína horkou kávu a ošklivě se opaří. Ani to jej nepřiměje, aby se zastavil a dovolil si svůj hněv prožít. Energie v jeho těle je natlakovaná na maximum. Skočí do auta a jede do práce. Po chvíli u něj doma zvoní telefon a policie oznamuje jeho zdrcené manželce, že její manžel zahynul při automobilové nehodě. Kdyby se byl hned na začátku zastavil, byl bdělý k tomu, co se odehrává v jeho nitru a dovolil si prožít svůj ranní hněv, přijmout a prožít energii, která proudila jeho tělem, během krátké chvilky by se uvolnil, dostal do svého harmonického středu a všechno by nejspíš dopadlo jinak.

(příště pokračujeme, čeká nás druhá polovina cesty :-))

S láskou

Erika

Posted in Blog.