Naučme se meditovat

Nedávno jsem četla článek v časopisu Psychologie, že současná generace neumí lelkovat. Jsme tak tlačení na dosažení stále vyšších výkonů, že potřebu odpočinku zasunujeme hluboko dolu v našem řebříčku priorit. Naše mysl je stále poháněná jakýmsi vnitřním motorem různých vnějších povinností, úkolů, ale i vlastních, omezujících návyků, pravidel i dalších iluzí, že důsledkem je nakonec život, který žijeme v neustálém stresu. A tady už není nutné dál pokračovat k čemu nás stres dovádí, ani psát o tom, že stres je příčinou různých nehod a obrovského množství civilizačních onemocnění. Toto bylo téma článku a já vám chci v mém dnešním blogu nabídnout jednoduchý způsob, jak se dostat ze spár stresu.

Asi už víte, že lidská mysl má o mnoho větší kapacitu, než je ta, kterou využíváme v aktivním životě, při práci, při plánování, při organizování, jednoduše když jsme zaplaveni jakýmikoliv myšlenkami. Naše mysl má ještě další část, která odpočívá, není aktivně využívaná, je v klidu.  Uvědomění si velikosti a možností naši mysli nám poskytuje příležitost   naučit se meditovat, nebo-li obrazně lelkovat.

Na začátku si najděte vlastní způsob, jak své tělo uvolníte, například ho prodýchejte několika hlubokými nádechy a výdechy. Zavřete si oči, přirozeně dýchejte a představte si před sebou strom. Dovolte si ztišit se tak, aby se ten strom objevil před vašim vnitřním zrakem.  Pozorujte ho,  jak je nádherný a vnímejte jeho vůni. Vejděte dovnitř tohoto stromu a staňte se stromem. V koruně tohoto stromu sedí dva ptáčci. Jeden je aktivní, stále poskakuje z větve na větev, zpívá, ohlíží se, vrtí se, není v klidu. On představuje naši aktivní mysl. Ten druhý ptáček tiše sedí na větvi nad tím neposedou a jen ho pozoruje. Je v klidu, nehybný, bdělý, bez zbytečné aktivity. Jakoby pouze načerpával sílu. Ten druhý ptáček představuje naši nevyužívanou část mysli.  Zkusme začít využívat obě části naši mysli a když cítíme, že jsem ve velkém napětí, v roli prvního ptáčka, zastavme se, a ponořme se do role druhého ptáčka. Kdykoliv se můžeme stát pozorovatelem, klidným a tichým, protože v koruně našeho stromu, v naší mysli, sedí po celou dobu našeho bytí oba dva ptáčci.  Být pozorovatelem je podstatou každé meditace. Stačí být vědomý, vnímat sebe sama a učinit rozhodnutí, kterým ptáčkem v danou chvíli potřebujeme být. Přeji nám, aby jsme vstupovali častěji do role druhého ptáčka a procítili, jak je to léčivé a osvěžující.

S láskou

Erika

Posted in Blog.